Díl třiačtyřicátý: Nemoc, nebo vražda? Záhadná smrt tříčlenné rodiny na Rejvízu o Vánocích roku 1891

Publikováno 11. prosince 2020

Jak jistě potvrdí kolegové muzejníci, práce badatele na poli regionální vlastivědy se velice často rovná práci detektivní. Někdy je tento příměr dokonce doslovný, a to v okamžiku, vynoří-li se z pomyslných vod jesenické historie nějaký dávno zapomenutý kriminální čin nebo podivné úmrtí vyvolávající neodbytný pocit, že se daná událost nemusela odehrát tak, jak ji uzavřeli vyšetřovatelé. Tak je tomu i v případě, o němž si dnes povyprávíme.

Advent roku 1891 probíhal v horské osadě Rejvíz jako každým rokem. Místní obyvatelé ještě tu a tam čile připravovali svá skromná stavení na několikaměsíční sněhovou nadílku a hotovili se na přicházející svátky. Nejinak tomu bylo i na Starém Rejvízu (něm. Alt-Reihwiesen), kde v čísle popisném 66 bydlela tříčlenná rodina jistého Vinzenze Grosse. Celá osada znala Grossovy jako podivíny, kteří se s nikým nestýkají a žijí sami pro sebe, přesto jejich sousedy znepokojila skutečnost, že dům o svátcích i po jejich skončení podezřele zeje prázdnotou. V pondělí 28. prosince se tedy jali jednat. Protože stavení bylo zamčeno, museli na Grossovy bušit. Marně. Když vypáčili dveře, naskytl se jim postupně pohled na tři mrtvá těla. Jedno patřilo hospodáři (71 let), další jeho manželce Franzisce, rozené Langerové (68 let), a poslední dceři Antonii (44 let). Známky násilí objeveny sice nebyly, přítomné však zarazila skutečnost, že ani jeden z mrtvých na sobě neměl žádné oblečení. Začalo vyšetřování.

Není těžké si domyslet, jaké pozdvižení tato událost v jinak poklidné horské osadě způsobila. Zavraždit celou rodinu, a ještě k tomu o svátcích? Zvěst se nesla od chalupy k chalupě rychleji než poryvy ostrého větru a za chvíli, jak dokládá dobový tisk, kolovaly Rejvízem učiněné legendy. Vyšetřovatelé z výpovědí místních zjistili, že Grossovi byli přinejmenším zvláštní – ale že by svým chováním někoho vyprovokovali k tomu, aby je zavraždil, to se nikomu nejevilo jako příliš pravděpodobné. Všichni tak netrpělivě očekávali výsledky pitvy, která se konala na Silvestra. Závěr lékařů a nakonec i vyšetřování zněl: tříčlenná rodina Grossova zemřela na zápal plic vyvolaný chřipkou a na vyhladovění. Věc byla uzavřena.

Jenže podíváme-li si na bezmála 130 let starý případ trochu podrobněji, spatříme několik nesrovnalostí. První otázka zní, proč byla těla nahá. Léčí-li se někdo se zápalem plic, zřejmě poslední věc, kterou by udělal, by bylo svlečení svršků a spodního prádla. Naopak, kvůli zimnicím by se snažil obléci co nejtepleji.

Další záhadou je ono vyhladovění. Člověk stižený zápalem plic někdy skutečně nesnese příjem potravy, ale je vůbec možné, aby ve vlastním domě zemřeli na vyhladovění tři lidé? Neměli žádné zásoby? Pokud jim jídlo případně došlo (což je ale opravdu zvláštní teorie), bylo jejich podivínství natolik silné, že by ani tváří v tvář smrti nezašli za sousedy poprosit o trochu chleba?

V případě, že bychom přistoupili na kriminální pozadí celé záhadné události, jistá alternativa se nabízí. Vánoční svátky mohl Grossům narušit nějaký nezvaný návštěvník či návštěvníci. Ten (ti) mohl (mohli) rodinu pod pohrůžkou násilí uzamknout v některé z nevytápěných místností a, možná neoblečené, je tam držet i několik dní. Pokud je trápila chřipka (svědci rodinu naposledy viděli 18. prosince, kdy byli Grossovi očividně nemocní), k silnému zápalu plic stačilo jen pár hodin na mrazu.

Na celé věci je však přinejmenším zarážející skutečnost, že zatímco dle závěrů pitvy rodiče zesnuli cca 24. prosince, dcera žila minimálně o dva dny déle – proč se tedy ve chvíli, kdy byli oba rodiče mrtví, nepokusila dojít pro pomoc? Na úplné samotě se jejich usedlost rozhodně nenacházela, nejbližší dům stál jen o pár metrů dál. Sedmdesátníky skutečně mohl zápal ochromit natolik, že nebyli schopni chůze, ale čtyřicetiletou ženu? Jistým vysvětlením by mohla být skutečnost, že dcera byla duševně postižená. Tzv. endemický kretenismus, tedy vývojová porucha způsobená nedostatkem jódu ve stravě nastávající matky, zasáhl ještě na konci 19. století (a zejména právě v chudých horských oblastech) nejednu rodinu. Dcera by tak prostě nebyla s to vyhodnotit závažnost situace a zemřela by, dosti krutým způsobem, po boku rodičů.

Dobře, zanechme konspiračních teorií a připusťme oficiální verzi, tedy že se jednalo o souhru nešťastných okolností. Jenže jedna věc bude naši mysl trápit nadále: pokud by celá rodina skutečně zemřela na zápal plic, kam se tedy poděly jejich cenné papíry…?

Mnoho otazníků a tak málo odpovědí. Přesný scénář tragického konce rodiny Grossů se již bohužel nedozvíme. Dnes tak můžeme pouze spekulovat nad tím, jak to vlastně celé bylo a zdali by se závěr případu změnil, kdyby tehdejší vyšetřovatelé znali moderní kriminalistické metody.

A ještě perlička na závěr: o podivné smrti psaly i německé noviny za velikou louží, např. Nebraska Staats-Anzeiger. Do redakce pensylvánského listu Scranton Wochenblatt se ale rozhodnutí vyšetřovatelů komise zřejmě nedoneslo – ještě na konci února totiž událost klasifikovaly jako vraždu…

Matěj Matela