 Díl osmnáctý: Nejen krašský křemenPublikováno 6. listopadu 2020 O Velké Kraši se v posledních letech psalo v souvislosti s plánovaným obnovením těžby křemene. Těžko soudit, jak celá věc dopadne. Co ale krašský křemen vlastně je? Křemen (SiO2) je jedním z nejběžnějších minerálů v horninách. Krystalizuje z magmatu bohatého na oxid křemičitý, a to jak v případě pomalého tuhnutí taveniny hluboko v zemské kůře, kdy vznikají hlubinné vyvřeliny, tak i při výlevech stejné taveniny na povrch, ze které pak utuhnou výlevné vyvřeliny bohaté na oxid křemičitý. Křemen se významně podílí na složení mnohých přeměněných hornin, z nichž např. kvarcity jsou tvořeny skoro jen křemenem. Pro svou odolnost (na Mohsově desetistupňové škále tvrdosti spočívá křemen na sedmé příčce) nepodléhá zvětrávání, a proto se jeho zrna hromadí v úlomkovitých sedimentech. Při transportu řekami, příbojem či větrem přečkávají křemenná zrna nespočetné nárazy do jiných zrn, a proto čím energetičtěji vedl pohyb materiálu ke vzniku sedimentů, tím jsou tyto sedimenty bohatší na zrna křemene. Krašský křemen ale není hromadou křemenných valounů, nýbrž mohutnou žilou, kterou tvoří především mléčně zbarvený křemen a čirý křemen, tj. křišťál. Mléčné zbarvení nerostu dodávají vzduchové bublinky v jeho hmotě. Krašskou křemennou žílu obklopuje žula. Původ žíly i její hostitelské horniny sahá do období karbonu, zhruba před 350–300 miliony lety. Tehdy došlo během vrásnění horninových celků a nasouvání zemských desek přes sebe navzájem k takovému zesílení kontinentální zemské kůry, že se její spodní části začaly tavit. Vzniklé magma se pak protavilo do pevných částí kůry, kde, obklopeno jinými horninami, pozvolna utuhlo do žulovského masivu – mohutného tělesa žul a k žule příbuzných hornin, granodioritů a tonalitů. Chladnutí obrovského magmatického krbu trvalo dlouhé miliony let. V závěru celého procesu, kdy už většina taveniny byla vykrystalizována do pevných hornin, utuhly z posledních zbytků roztavené hmoty (roztoků) i různé žíly, včetně žil křemene. Krašská křemenná žíla se nachází v Bažantnici, kilometr severně od Smolného vrhu. Těžba zde začala nejpozději začátkem 16. století, protože v roce 1509 vznikla se souhlasem vratislavského biskupství sklárna v Kobylé, která využívala právě křemen z Velké Kraše. Ještě v témže století byly založeny další sklárny ve Skorošicích. Kobylská sklárna však v roce 1566 vyhořela a postupně zanikly i ostatní výrobny skla. Křemenná konjunktura tak skončila a s ní přirozeně i těžba potřebné suroviny. Na nový, alespoň občasný ruch dělníků si krašská žíla musela počkat až do poloviny 19. století. Rozmach pravidelné těžby nastal v poslední čtvrtině 19. století, poté, co se do rychlebského podhůří rozvětvily železniční tratě. V roce 1913 činila produkce 3–5 vagonů měsíčně. Odbytišti byly sklárny v Kladsku a železárny v Königshütte, dnešním Chorzówě. Právě roku 1913 však těžba znovu ustala, protože křemenný důl v Bažantnici dosáhl hloubky až 15 m a dobývání suroviny už se přestalo vyplácet. V meziválečném období se těžaři k žíle čas od času vrátili, aby získali křemennou drť jako posyp silnic nebo přísadu ve výrobním procesu vidnavské šamotárny. Zatím naposledy se pak těžba nakrátko obnovila v 50. letech 20. století, ukončena byla roku 1956. Krašská křemenná žíla má proměnlivou mocnost 2–14 m, není však příliš dlouhá, jen 40 m. Obsahuje velmi kvalitní, prakticky čistý křemen, s podíly SiO2 98,59–99,93 %. Kromě těžby křemene coby průmyslové suroviny proslula krašská žíla jako mineralogické naleziště, které poskytovalo výjimečně až 75 cm dlouhé krystaly. Některé z nich, pravda velikostně skromnější, jsou vystaveny v expozici nebo uloženy v depozitáři Vlastivědného muzea Jesenicka. Několikadecimetrové krystaly jsou sice úctyhodné, ovšem nezadají si se skutečnými obry, nalezenými ve švýcarských Alpách a dosahujícími hmotnosti až 700 kg. Některé z nich jsou vystaveny v expozici bernského přírodovědného muzea (Naturhistorisches museum Bern). A co teprve největší křemenní giganti o délce 7 m z Madagaskaru! Křemenná žíla ale není v rámci žulovského masivu výhradně krašskou atrakcí. Mezi mineralogy jsou asi nejznámější Korálové jámy u Andělských Domků na úpatí Boží hory. Poněkud stranou pozornosti sběratelů pak stojí odkryvy po těžbě křemenné žíly, ukryté v remízcích 1 km východně od Staré Červené Vody. Tato lokalita nese název Mokřiny a pocházely z ní mj. i krásné záhnědy, tedy křemeny do hněda zabarvené příměsemi jiných prvků. Téměř neznámá křemenná žíla proniká i chemicky zvětralou a rozloženou žulou, tj. kaolínem, ve Staré kaolínové jámě u Vidnavy. I zde lze nalézt drobounké krystalky křišťálu. A zcela nakonec, štěstí můžete mít i na polích severně od Velké Kraše, kde se nedávno podařilo nalézt část krystalu o délce 10 cm. Martin Hanáček Zdroje: |
| Fotografie            |
.jpg&size=1200x150&blank=1&crop=1&photo_trim=1)