Vodní tvrz Jeseník

Mezi nepříliš početnými historickými památkami na Jesenicku zaujímá jedno z nejdůležitějších míst budova Vodní tvrze v Jeseníku, v níž dnes sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka. Tato ojedinělá ukázka vyspělé středověké architektury právem vzbuzuje pozornost nejen v řadách četných tuzemských i zahraničních turistů, ale i lázeňských pacientů.

Závěry nejnovějších výzkumů předpokládají vznik prvního opevnění na místě dnešní tvrze okolo roku 1328. Měla podobu kamenné stavby o obdélném půdorysu 15x17 metrů, která byla obehnána vodním příkopem. Její existenci prokazatelně dokládá písemná zmínka z roku 1374, kdy vratislavský biskup Přeclav z Pohořelé věnoval svému komorníkovi Petrovi z Ledelowa kastelánství na „opevnění“ Freyenwalde.

Petr však tvrz nespravoval dlouho a po jeho smrti roku 1378 převzal město rod Mušínů. Ačkoliv nejznámější člen z rodu Hynek Mušín z Hoštejna, patřil mezi horlivé stoupence husitství, městu se přímé válečné události zřejmě vyhnuly. Válečné napětí však vyvolalo potřebu přestavby tvrze. Palác se v první polovině 15. století rozrostl západním směrem a ze zbývajících tří stran chránila celý areál zeď dosahující výšky dnešního 1. patra. Patrně nedlouho poté byla přistavěna rovněž předsunutá věž přístupná kolébkovým padacím můstkem, jejímž hlavním účelem bylo umožnit v případě nutnosti vést boční palbu proti útočníkovi. Přetrvávající fortifikační ráz stavby se projevoval i v tom, že nebyla opatřena okny, pouze střílnami. Tuto podobu si Vodní tvrz uchovala přibližně po dvě století.

Na sklonku 17. století však budova svůj vojenský význam postupně ztrácela, což vedlo k úpravám, kdy např. palác získal další dvě křídla či kopírující obvodovou zeď. Zasypána byla rovněž studna, padací most nahradil most kamenný a celý objekt byl nově zastřešen.

V roce 1727 postihl město Jeseník rozsáhlý požár, jemuž padla za oběť i část Vodní tvrze. Oprava do původní podoby byla zamítnuta jako neúčelná. Místo toho rozhodl tehdejší vratislavský biskup a rýnský falckrabě František Ludvík Neuburský o přestavbě tvrze v zámeckém stylu. Objekt tak mezi lety 1738–1745 získal další patro a konečně se dočkal proražení oken do okolí. Hranolovitá věž u vchodu naopak přišla o dvě horní, v roce 1727 vyhořelá patra.

V druhé polovině 18. století se tvrz stala dočasným domovem hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu, který zde působil jako biskupský hejtman. S koncem feudalismu v 19. století zanikl význam tvrze jako sídla vrchnosti a z objektu se stala pouhá správní budova jesenického velkostatku. V roce 1932 část objektu získalo původní městské muzeum.

Po druhé světové válce a konfiskaci majetku vratislavského biskupství přešel do užívání muzea celý objekt Vodní tvrze. Předchozí pasivita v provádění nutných oprav se nicméně začala brzy projevovat, a to jak na exteriéru, tak také ve vnitřních prostorech. Nejdříve došlo v roce 1964 ke „stažení“ objektu pomocí ocelových lan. V 70. letech 20. století pak proběhl archeologický a stavebně-historický průzkum. Ten započal celou sérii adaptací budovy pro muzejní a depozitární účely.

Po roce 1989 zůstala Vodní tvrz v rukou československého, od roku 1993 českého státu, který ji až do roku 2024 spravoval prostřednictvím podniku Lesy ČR. V roce 2024 byl objekt vydán v restituci Arcibiskupství Olomouckému. V objektu dále sídlí Vlastivědné muzeum Jesenicka.

 

ČRo, Od Pradědu na Hanou: Vodní tvrz v Jeseníku je ojediněle dochovanou stavbou i v rámci střední Evropy