Díl první: Prapodivná historie dřevěné sošky pastýře Gilla

Publikováno 23. března 2020

Stává se zřídka, aby nějaký historický předmět v sobě nakumuloval tolik atributů kraje, z něhož vzešel – ba co více, aby pohnuté osudy daného regionu do jisté míry vlastně ztělesňoval. Jakési zhmotnění pohnuté historie Jeseníků i samotného genia loci hor představuje ztracená soška rejvízského pastýře…

Legendární mytologická postava, které až spisovatel Josef Lowag dal jméno Gill, je skutečným pokladem místního nadpřirozena, neboť originálnější přízrak v našich končinách nenajdeme. Škaredého nevyzpytatelného hrbáče, jehož za znesvěcení božího daru ztrestala nebesa věčným putováním po rejvízských rašeliništích, jako zřejmě první zpodobnil slavný hornoúdolský řezbář Bernhard Kutzer. 40 cm vysoká soška se o několik let později stala neodmyslitelnou součástí Braunerova hostince na Rejvíze, nad nímž, jak místní věřili, držela ochrannou moc. V horalech a štamgastech vzbuzoval Kutzerův Gill sympatie a strach zároveň, neboť umělec mistrovsky zachytil pastýřův zlověstný škleb, který dává každému znát, že není radno si s ním zahrávat.

Roku 1908 chtěl sošku koupit jistý „český pán“. Jeho úsilí bylo marné, a navíc se dočkal posměšků ze strany německých novin Mährisch-Schlesische Presse, které snahu dotyčného odůvodňovaly absencí skutečných umělců v řadách Čechů. Symbolu Rejvízu se stalo osudným zabrání Sudet. Podle jedné verze (S. Joanidis) sošku v roce 1939 ukradl z jesenického muzea Kutzerův vnuk Leo, který ji měl věnovat Hitlerovi. Dle Z. Gáby ji ale nacistický vůdce odmítl s tím, že patří do tohoto kraje. V každém případě se po ní slehla zem a dosud se nenašla. Zbylo jen její vyobrazení (foto níže). A tajemný opar, obestírající osudy tohoto pozoruhodného díla podobně jako hladinu Mechového jezírka…

Matěj Matela