Díl čtyřiačtyřicátý: Floristika aneb Inventura přírodního bohatství

Publikováno 14. prosince 2020

Prvním a nejdůležitějším úkolem muzejního botanika je floristický výzkum regionu neboli floristika. Přestože je tento pojem tradičně spjat s uměním aranžérství květin, od pracovníka muzea byste si kytici věru uvít nenechali. Jako floristika se totiž v tomto případě označuje odvětví botaniky, které studuje výskyt a rozšíření rostlinných druhů na určitém území. Takový florista tedy jednoduše prochází svůj rajón a zapisuje či jinak dokumentuje (např. herbářovou položkou) regionální květenu čili flóru. Zdánlivě se jedná o malichernou kratochvíli a daňového poplatníka jistě napadne otázka: „a komu tím prospějete?“. V první řadě je tímto způsobem naplňována litera zákona, jež muzeím ukládá provádět „výzkum regionu, z něhož jsou získávány sbírkové předměty“. Údaje o rozšíření rostlinných druhů však mají rovněž nedocenitelný význam v navazujícím odborném výzkumu a samozřejmě v ochraně přírody. Floristika tedy zajišťuje terénní sběr dat, která mohou být, a často také jsou, dále využita k nejrůznějším vědeckým i praktickým účelům. Muzea jsou přitom v dnešní době jedinými institucemi, v nichž mohou botanici povýšit floristický výzkum na jednu ze svých priorit. V tomto příspěvku vám představím alespoň několik střípků z toho, co přinesl letošní floristický výzkum Jesenicka realizovaný ve VMJ.

Každého lokálního patriota jistě potěší nálezy druhů, které dosud nebyly z Jesenicka známé. Jedním z nich je ostřice Carex agastachys (dosud nemá české jméno). Ta je na první pohled podobná ostřici převislé, od níž také nebyla botaniky až donedávna rozlišována. Ostřici převislou v našem regionu uvádějí literární prameny z několika míst na Zlatohorsku. V letošním roce jsem však v údolí Javorné objevil ostřici Carex agastachys. Je proto velmi pravděpodobné, že k tomuto druhu patřily i ostatní jesenické rostliny, dosud považované za ostřici převislou, která se možná ve skutečnosti na Jesenicku vůbec nevyskytuje. Je škoda, že starší literární údaje nebyly doprovozeny herbářovou položkou, jež by umožnila ověření této domněnky. Letošní nález Carex agastachys byl již patřičně zdokumentován. Herbářová položka uložená ve sbírce VMJ představuje věrohodný doklad o výskytu tohoto druhu na Jesenicku, ale může též badatelům posloužit jako srovnávací materiál pro určení jejich vlastních, nových nálezů.

Podobný příběh jako výše uvedená ostřice má také ptačinec rumištní, který byl jako nový druh pro vědu popsán teprve v roce 2019. Je velmi podobný obecně rozšířenému ptačinci prostřednímu, od nějž se dá nejspolehlivěji rozeznat podle skulptury (povrchové struktury) semen. Tyto takřka mikroskopické znaky však málokdo zkoumal, a oba druhy proto donedávna nebyly rozlišovány. Teprve loni zveřejnil tým českých botaniků poznatek, že pod jménem ptačinec prostřední se ve skutečnosti skrývají dva různé druhy. Světovou květenu tak tito vědci „obohatili“ o nový druh ptačinec rumištní, jehož výskyt doložili mimo jiné z Čech a jižní Moravy. V letošním roce jsem jej nalezl také ve Vidnavě, pouhých pár metrů od státní hranice, a jedná se tak zřejmě o první údaj o výskytu tohoto druhu ve Slezsku.

Vidnava si však může udělat ještě jeden zářez. Na tamních loučkách jsem totiž objevil drobnou pomněnku, jež se mezi ostatními vyjímá tím, že její čerstvě rozvité květy se skví žlutou barvou a teprve s postupem času modrají. Příznačně se proto jmenuje pomněnka různobarvá. Jedná se o silně ohrožený druh naší květeny. Vidnavské loučky jsou první známou lokalitou tohoto druhu v okrese Jeseník. Floristický výzkum Jesenicka přinesl také nové lokality některých vzácných druhů, které byly v našem regionu známé již dříve. Například v průběhu letní T-expedice jsme poblíž Pásma Orlíka nalezli novou populaci kriticky ohroženého jednokvítku velekvětého. Průzkum květeny vlakových nádraží zase přinesl nové lokality silně ohrožené kopřivy žahavky (neplést se všudypřítomnou kopřivou dvoudomou). A břehy některých vodních nádrží, které na Jesenicku buduje spolek Silezika, se ukázaly jako místo s příhodnými podmínkami pro ohroženou bezosetku štětinovitou.

Výčet všech zajímavých nálezů, které přinesl letošní floristický výzkum Jesenicka, tímto samozřejmě zdaleka nekončí. Vzhledem k periferní poloze a dlouhodobému opomíjení lze botanikům Jesenicko připodobnit k ostrovu pokladů, kde takřka na každém kroku šlápnete na nějaký ten drahokam, či alespoň zlatý valoun. Mravenčí práce floristů (nejen těch muzejních) je pak jakousi inventurou tohoto pokladu. Bilance „přírůstků a odpisů“ v naší květeně ukazuje, jak rychle mizí naše přírodní bohatství. A mohou to být opět výsledky mnohaleté a soustavné floristické práce, co nám po letech umožní alespoň vyčíslit utržené ztráty.

Vojtěch Taraška