Díl padesátý: Základní odborná škola čs. textilního průmyslu v Jeseníku (část druhá)

Publikováno 22. prosince 2020

V září 1946 se sice podařilo ZOŠ uvést do provozu, první školní rok se ale nesl ve znamení četných improvizací. V praktické výuce nebyl pro studenty po celý školní rok k dispozici výukový sál, takže výuka probíhala naostro přímo ve výrobě. Určitou kuriozitou byl fakt, že o zabezpečení praktické výuky studentů se starala členka Poslanecké sněmovny Národního shromáždění ČSR v letech 1929–1935 za KSČ Marie Čižinská, která prožila válku v německých koncentračních táborech a po osvobození Československa ji komunistická strana vyslala na Jesenicko. Jako bývalá textilačka nastoupila do Tkalcoven a úpraven jemného lnu v Jeseníku a studenti ZOŠ se s ní v prvních letech existence školy setkávali jako s tkadlenou při praktické výuce. V roli učitele působil na ZOŠ mladičký Miroslav Mikulecký, jehož revoluční elektromagnetický žakárový tkalcovský stav byl později vystavován na Světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu. Přestože jeho vynález nebyl zařazen do sériové výroby, předběhl svou dobu a stal se předchůdcem dnešních počítači řízených tkalcovských stavů.

Jesenická ZOŠ v sobě měla prvky, které s úspěchem aplikoval ve svých učňovských zařízeních Tomáš Baťa, a o život studentů bylo postaráno i době, kdy zrovna neměli školu nebo praktickou výuku. Bylo to způsobeno i tím, že v Jeseníku prožili značnou část roku a domů za rodiči odjížděli jen sporadicky. Volným dnem týdne byla tehdy jen neděle a při poválečných komunikačních možnostech byla pro studenty cesta domů příliš komplikovaná. Řada z nich také pocházela z nemajetných rodin a časté cestování by příliš zatěžovalo rodinné rozpočty. Domů tak studenti jezdili jen na Vánoce, Velikonoce a na prázdniny. Ty jim však začínaly až na začátku srpna, kdy v podniku probíhala celozávodní dovolená. V domovech mládeže zároveň v roli vychovatelů působila část mladých a svobodných učitelů a učitelek ZOŠ. Ti, věkem nepříliš vzdáleni studentům, byli provázáni se školou prakticky 24 hodin denně. Na druhé straně pozitivem tohoto stálého kontaktu studentů se svými jen o pár let staršími vyučujícími bylo navázání vzájemných úzkých vztahů a velkých přátelství.

První vlaštovkou mezi zájmovými činnostmi studentů byl sport, postupně se přidávaly další obory. Pozoruhodnou činností se mohl pochlubit školní dramatický soubor. Jeho členové, kteří mimo jiné nastudovali např. Lucernu, Broučky nebo Kutnohorské havíře, vystupovali před jesenickými diváky v Hedvičině sále, zajížděli však i do dalších míst regionu a s představením Kuthorští havíři se zúčastnili celostátní přehlídky studentských divadelních souborů v Praze. Členem souboru byl také Zdeněk Jágr, který se později stal hercem a režisérem Slezského divadla v Opavě. Pospolitost studentské komunity posilovaly i uniformy, které podnik nechal ušít v průběhu školního roku. Chlapci a dívky v nich chodili nejen na vyučování nebo po městě, ale vyráželi v nich i na výlety po okolí, a reprezentovali tak jesenickou ZOŠ. Studentská skupina Svazu československé mládeže na ZOŠ vydávala i vlastní časopis „Atom z textilu“.

Zatímco v bývalém klášteře voršilek panovaly poměrně volné poměry, situace na chlapeckém internátě byla poněkud odlišná. Hlavním vychovatelem zde byl Miroslav Janota, bývalý voják československého zahraničního vojska, které se vytvořilo v průběhu 2. světové války ve Velké Británii. Režim na internátě měl tím pádem vojenské rysy. Studenti drželi služby, sami si udržovali na internátě pořádek a každý večer byl nástup k rozkazu na chodbě spojený s rozdáváním korespondence. Také zde samozřejmě měli studenti možnost navštěvovat některý ze zájmových útvarů nebo si vyrazit do kina, či na koupaliště. Ne všichni se ale dokázali s novými povinnostmi a prostředím vyrovnat, plnými doušky toužili užívat svobodu, kterou jim život bez dohledu rodičů nabízel, a někteří proto museli po 1. ročníku z kázeňských důvodů školu opustit.

Součástí tehdejšího života studentů ZOŠ a jejich vyučujících byly také dobrovolné brigády. Většina těch, kteří se do nich zapojili, je však v atmosféře všeobecného poválečného nadšení považovala spíše za příjemné vytržení z běžného školního života než za nějaké nutné zlo. Studenti ZOŠ tak například pomáhali vytrhávat a sklízet len, vysazovat stromky v lese nebo se aktivně podíleli na stavebních opravách jesenického náměstí.

Z celkového počtu 163 studentů, kteří v září 1946 nastoupili do školy, jich dokončilo první ročník 145. Do druhého ročníku jich však v září 1947 nastoupilo jen 115. Z chybějící třicítky jich část přešla na státní odborné a průmyslové školy nebo jinou ZOŠ v blízkosti svého bydliště. Někteří si zvolili jiné povolání a část odešla z kázeňských důvodů. Jestliže první ročník počtem studentů dokonale charakterizoval hlad po kvalifikovaných pracovních silách v textilním průmyslu, který vyvstal v pohraničí po odsunu německého obyvatelstva, pak v září 1947 bylo do nově otevíraného prvního ročníku přijato jen 36 studentů – 12 dívek a 22 chlapců. Drtivá většina z nich už pocházela přímo z Jesenicka a jeho nejbližšího okolí. Do života školy daleko vzdálené od centra politického dění naštěstí nijak nezasáhly dopady převzetí moci komunistickou stranou v únoru 1948 a nikdo z pedagogů ani studentů nebyl negativně postižen nově vytvořeným závodním akčním výborem Národní fronty.

V létě roku 1948 se uzavřelo studium prvních absolventů školy a při této slavnostní příležitosti byl vydán i malý sborníček. Značná část absolventů školy zůstala v jesenickém textilním závodě a pro svobodné ženy byla vybudována ubytovna, která nabízela 24 dvoulůžkových pokojů s teplou a studenou vodou. Se souhlasem básníka Petra Bezruče nesla jeho jméno. Poskytnutí bydlení na svobodárně bylo v souladu s dobovými tezemi, že vděčnost za tento krok se projeví vzorným vztahem k práci a mateřskému závodu.

Stěhovaly se také internáty chlapců a dívek. Chlapci opustili bývalý hotel Katzer a přesídlili do budovy v ulici Josefa Hory. Nedaleko od nich vznikl také nový internát dívek.

Když v září 1949 již počtvrté přivítala ZOŠ do svých řad nové studenty, nikdo netušil, že je to naposledy. ZOŠ v Jeseníku ukončila svou činnost v roce 1951. Místo ní se do města přestěhovalo textilní učiliště ze Šumperka, které zde působilo až do roku 1997, kdy zaniklo spolu se slavnou továrnou, jejíž výrobky kdysi dobývaly světové trhy.

Pavel Macháček