Díl osmý: „Turecký“ krčmář pod Biskupskou kupou. Staré dobré časy v hostinci Rudolfsheim

Publikováno 30. března 2020

Ještě více než lokální spisovatelé či vlastivědní nadšenci vytvářeli onu jedinečnou atmosféru jesenických hor majitelé či nájemci pohostinských zařízení. Právě v útulných krčmách si znavení poutníci mohli při šípkovém čaji či korbelu piva nejen odpočinout, ale zároveň i vyslechnout historky lesníků a hostinských, což jejich vztah ke kraji nutně prohloubilo.

Jedním z takových míst byla i útulná hospůdka Rudolfsheim ležící přibližně 300 metrů od vrcholu Biskupské kupy. V květnu roku 1893 ji otevřel radní z nedalekých Petrovic Franz Rudolf. Fortelný podnikatel tak reagoval na zvýšený pohyb turistů, kteří tudy již třetím rokem proudili k dřevěné vyhlídkové věži na vrcholu kopce vybudované Moravsko-slezským sudetským horským spolkem. Skromný hostinec si záhy získal nadregionální pověst – nejen díky nádherným výhledům do pruských rovin, ale i samotnému hospodskému. Dobrosrdečný Rudolf byl široko daleko znám jako chlapík, který nezkazí žádnou legraci. Kupř. když obzvláště milí hosté lokál opouštěli, narazil si majitel na hlavu červený osmanský fez a ze své pistole několikrát na pozdrav vystřelil do vzduchu. Pokud by Rudolfa znal spisovatel Bohumil Hrabal, pak by jej bezesporu označil za pábitele. Na nevelké, zato příjemné prostředí „dohlíželi“ císaři František Josef I. a Vilém II., ovšemže jen v podobě obrazů, které zde na čestném místě visely coby doklad přátelského soužití na hranici.

Po Rudolfově smrti převzal na počátku 20. století vedení hostince syn Alois, který z původní dřevěné boudy vybudoval ve 20. letech luxusní horský hotel se širokou nabídkou vín a vynikající kuchyní. Konaly se zde koncerty, plesy a všelijaké další zábavy. Roku 1925 vztyčil Rudolf v blízkosti objektu kamenný kříž jako poděkování za dobré obchody. Zatímco tento pomník zde najdeme dodnes, po někdejší slávě Rudolfsheimu zůstaly jen idylické pohlednice a kamenná torza obvodových zdí. I toto zařízení doplatilo na vysídlení původních obyvatel a blízkost k polské hranici.

Matěj Matela