Díl jedenáctý: Náhrobek tragicky zesnulé maturantky od Paula Stadlera

Publikováno 2. dubna 2020

V jednom z minulých dílů bylo připomenuto stěhování muzejních sbírek do nových depozitářů. Jedním z předmětů, jehož přemístění rovněž vytvořilo muzejníkům nejednu vrásku a pot na čele, byla takřka dva metry dlouhá mramorová plastika ležící dívky. Výjimečnost díla nespočívá pouze v jeho významném autorovi, ale rovněž v pozoruhodném příběhu, jenž je s plastikou spjat.

Socha byla v roce 1994 nalezena na městském hřbitově v Jeseníku, ukrytá takřka 40 cm pod zemí. Byla usazena na nádvoří Vodní tvrze. Rozluštit záhadu jejího autora a původního náhrobku se podařilo až posléze díky Margot Buckermannn. Původní frývaldovská obyvatelka, žijící po odsunu v Mnichově, odhalila ve ztvárněném obličeji svou bývalou spolužačku Edeltraut Kandler. O mladé dívce prozatím víme tolik, že byla dcerou učitele místního gymnázia Othmara Kandlera. Na škole studovala rovněž jeho dcera Edeltraut (s vyznamenáním, jak dokládá jedna ze školních ročenek) a v roce 1927 úspěšně odmaturovala. Nedlouho poté však osmnáctiletá dívenka podlehla jisté zákeřné nemoci. Náhrobek svěřila rodina k vyhotovení Paulu Stadlerovi, což patrně buď znamenalo bohaté finanční možnosti Kandlerových, nebo jistý přátelský vztah k tomuto jesenickému rodákovi a řediteli odborné kamenické školy v Supíkovicích, který v té době již realizoval významné a nákladné zakázky, např. pamětní desku k návštěvě císaře Františka Josefa I. (rovněž uloženou ve VMJ), náhrobek opavského starosty E. Rochowanského či pomník F. Schuberta. Občanům Jeseníku by mohla být známá podoba jeho Goetheho lavice, umístěná původně ve Smetanových sadech a zničená po roce 1945. Náhrobek mladičké Edeltraut je jednou z mála soukromých Stadlerových zakázek. Sochař ze supíkovického mramoru vytvořil věrnou podobu zesnulé dívky, zahalenou pouze v řasené drapérii a hledící s podepřenou hlavou k nebi.

Jan Petrásek