Díl patnáctý: Postava gnóma (nejen) v jesenické mytologii

Publikováno 6. dubna 2020

Jen málokterá sféra lidské činnosti měla tak zásadní vliv na dějiny Jeseníků a podhůří jako hornictví. Právě kovkopové se nejvíce podíleli na zcivilizování nehostinných hvozdů a po celá staletí představovali stěžejní ekonomický i kulturní faktor regionu. Těžba rud tedy nutně pronikla do místních pověstí, především pak v podobě jedné pozoruhodné postavy, lépe řečeno postavičky.

Duchové země provází horníky odnepaměti. Agricola dělí podzemní přízraky do dvou kategorií. Zatímco zlý Bergteufel horníky bez milosti usmrcuje, dobrácký Bergmännchen je sice občas poškádlí, především jim ale pomáhá, ať už nalézt žílu, nebo se při závalu dostat rychle na povrch (kořeny „záchranářského“ mužíka mají jasný původ v pohnuté psychice havířů, jež se ocitli tváří v tvář smrti, či halucinacích způsobených skličujícím prostředí dolů plných jedovatých plynů). V německých jazykových oblastech tato druhá, sympatická podoba trpaslíka časem převážila a Berggeist (nebo také Zwerg či Kobold) se stal nedílným elementem hornické kultury.

V původní jesenické slovesnosti hornická pověst bez gnóma, jak byl zde přízrak nejčastěji nazýván, v podstatě neexistuje. Podoba jesenického permoníka se příliš neliší od toho obecně známého. Nedorůstá více jak 120 cm, jeho tvář je vrásčitá („stará jako sám les“) a zdobí ji dlouhý, nazelenalý vous. Zelená barva je mimochodem velice originální prvek zdejší mytologie, v němž se odráží nejen zvýšená souvztažnost jesenického gnóma k živé přírodě, ale i prastaré keltské představy o této postavě. Výstižnou charakteristiku povahy místních trpaslíků podává Anton Peter: „Rádi pomáhají lidem v nebezpečných a náročných situacích (…) Ovšem mohou být i nebezpeční, zvláště pro ty, kdož se jim vysmívají pro malý vzrůst. Proti takovým trpaslíci poštvou divoké lesní šelmy, přimějí sovy a havrany, aby nešťastníkům vyklovali oči z důlků.“ Posměváčky můžou také zavést do bažin či svrhnout do propasti. Nezapomínejme, že se stále pohybujeme ve vodách mnohdy kruté jesenické mytologie, s jejímiž přízraky si není radno zahrávat.

Mnohem zásadnějším atributem našich gnómů než potřeba vraždit je ale pracovitost – své poklady nahromaděné v nitru hor, z nichž rádi pro člověka dobrého srdce něco obětují, by si těžko vydobyli lenošením. Platí také za mistry v řemeslu kovářském a kovotepeckém a v podání J. Lowaga jsou pravou rukou mocného Praděda, který s jejich pomocí dohlíží na pořádek ve své říši.

Matěj Matela