Díl osmnáctý: Vznik první zemědělské školy na Frývaldovsku I

Publikováno 9. dubna 2020

Zrušením roboty a poddanství po roce 1848 vzrostla obava o náležité zajištění udržitelné produkce zemědělské výroby. Proto již po roce 1850 vznikly zprvu v Čechách (Rábín, Libějovice) a po roce 1864 i ve Slezsku (Opava, Těšín) první rolnické školy. Ani Jesenicku (dobově Frývaldovsku) se nově vznikající fenomén nevyhnul a již roku 1867 byl ustanoven Zemědělský a lesnický spolek ve Vidnavě (později Spolek pro severozápadní Slezsko). Jeho zakladateli byli Eduard Siegl (1831–1889), ředitel bernartického cukrovaru, jenž se zároveň stal prvním předsedou, a bratři Josef Latzel (statkář a továrník v Bernarticích) a Antonín Latzel (statkář a majitel vápenky v Zigharticích (nyní Vápenná).

Kromě vydávání odborného časopisu a zřízení výzkumného ústavu bylo hlavním cílem sdružení především založení rolnické školy. Základní kámen budovy školy byl položen 10. 6. 1869 na pozemku, který k vybudování vzdělávací instituce daroval statkář Jan Gerblich v Horních Heřmanicích. Na financování stavby se podílel jak Slezský zemský výbor, vratislavský biskup, ministerstvo orby, tak také císař František Josef I. I přesto si část prostředků spolek musel vypůjčit u javornické spořitelny.

Dle stanov měla nová dvouletá zemědělská škola vzdělávat a vychovávat mladé zemědělce, především ty menší, dále pak nájemce a šafáře (hospodářský správce). Vzdělávali se zde žáci starší 14 let a v jednotlivých třídách jich nemělo být více než dvanáct. Do prvního školního roku se zapsalo 17 žáků, kteří byli přijati na základě přijímací zkoušky. První vyučovací hodina se uskutečnila již 10. 11. 1869. Se školním rokem 1870/71 došlo k ustanovení pěti řádných učitelů pro vyučování němčiny, zeměpisu, matematiky, lesnictví a zemědělské nauky, chemie a ostatních přírodních věd, zemědělství, zahradnictví a zelinářství. Zájmu neušla ani zdravověda zvířat či technická řemesla.

Teoreticko-praktické vyučování bylo zkvalitňováno muzejními sbírkami a kladným přístupem hospodářských institucí, ovocných školek, zelinářských zahrad a vzorně vedených továren. Samotné studium bylo zpoplatněno a každý chovanec musel hradit poplatek za přijímací řízení ve výši 10 zlatých a následně pololetně 75 zlatých (za byt, topení, světlo, prádlo a stravu). Mimo tyto poplatky byly vyžadovány i pololetní platby ve výši 6, resp. 15 zlatých v případě cizince.

Pavel Žurek