Díl dvacátý: Vznik první zemědělské školy na Frývaldovsku II

Publikováno 11. dubna 2020

Již záhy po otevření rolnické školy nastala potřeba zřízení vyššího typu zemědělské školy pro zdatné absolventy, a nabídnout jim tak vyšší vzdělání. Než se tento záměr podařil, bylo původně dvouleté studium od školního roku 1872/73 povýšeno na tříletý studijní program. Pro zajímavost můžeme uvést, že tímto školním rokem začala výuka palírenského kurzu, který byl až do roku 1929 součástí vzdělávacích osnov. S rozvojem lihovarů rostla potřeba rozšiřujícího kurzu pro vrchní palírníky, který trval v délce šesti měsíců.

V téže době odešel ředitel František Staudacher do školy stejného typu v Chotěbuzi a byl nahrazen Ferdinandem Janovským (1839–1888), jenž původně učil na Zemské vyšší hospodářské škole v Táboře. Janovský na Jesenicku mimo jiné pěstoval svoji zálibu ve statistikách, v nichž využil i navazování přátelských kontaktů napříč regionem. Statistika (Auszug aus einem grösseren, unter Mitwirkung mehrerer hervorragender Fachmann verfassten statistischen Werke [obr. 1. a 2.]) je stejně jako Zásady hospodářsko-vědecké pro školu i dům (obr. 3) volně k dispozici prostřednictvím webové aplikace Kramerius.

Přes finanční obtíže, se kterými se škola potýkala a které si vynutily intervenci Slezského zemského sněmu v podobě nucené správy, se podařilo rozšířit školní pozemky. V roce 1875 areál Slezské hospodářské zemědělské střední školy již zaujímal výměru 39 ha, a to konkrétně 28,3 ha orné půdy, 1,5 ha luk, 4,6 ha zahrad, 3,6 ha pastvin, 0,1 ha lesa a 0,5 ha zastavěné plochy, na které stála dvouposchoďová budova, stodola, stáj a strojírenská kůlna. V roce 1878 byla zahájena stavba restauračních budov se šesti učitelskými byty.

Železnice na trase Dolní Lipová – Bernartice, resp. vlaková zastávka v Horních Heřmanicích stojící jen kousek o školy vybudovaná v roce 1896, přinesla nejen snazší cestování, ale i oživení volnočasových aktivit osazenstva zdejšího zemědělského ústavu.

Na počátku 20. století až do 1. světové války se škola ocitla na hraně svých kapacitních možností, neboť stávající vyučovací a internátní prostory již nedostačovaly. Přes vytvořené plány a řešení se nakonec realizovaly jen nezbytné opravy. Stav došel do takového stavu, že se uvažovalo i o přestěhování instituce do Javorníku.

Pavel Žurek