Díl jednatřicátý: Jak vznikl Butterberg?

Publikováno 22. dubna 2020

Putujeme-li cestou z Annína k severnímu okraji Žulovské pahorkatiny, pak se krátce poté, co mineme větrné elektrárny, dole před námi otevře rovina Vidnavské nížiny. Na jejím severozápadním okraji jako by někdo převrátil dnem vzhůru obrovský lavor. Původní Němci toto návrší pojmenovali Butterberg neboli „Kopec másla“.

Butterberg (dnes Hrouda) není dominantní výškově, nejvyšší kóta na jižním okraji čítá 289 m, což není nic moc. Zajímavý je svým tvarem. Jedná se o náhorní plošinu, ohraničenou vůči všem světovým stranám prudkými svahy. Ploché temeno je protaženo ve směru JJZ–SSV na délku 1 300 m. Kolmá šířka je zhruba poloviční.

Podle geologických vrtů i drobných jam ve svazích je Butterberg tvořen třetihorními sedimenty, nad nimiž leží tenká podpovrchová vrstva čtvrtohorních ledovcových a říčních nánosů. Nevznikl vyzdvižením hory nad okolí, ale naopak prohloubením okolí vůči hoře. Ze západní strany vytrvale odnáší měkké usazeniny nenápadný, zato však pracovitý potůček, který nikomu nestál za pojmenování. Ovšem nížina na východní straně je největším řečištěm celého Jesenicka. Pod ornicí se skrývá několik metrů mocná vrstva štěrku, podložená stovkami metrů třetihorních sedimentů. O těch ale někdy jindy. Štěrkovou vrstvu uložila Vidnávka, která během ledových dob tekla sítí koryt po celé nížině a přitom činila stále více strmým východní svah Butterbergu. Teprve později se řeka zahloubila do dnešního koryta.

V Žulovské pahorkatině jsme zvyklí na dominantní ostrovní hory a klenuté pahorky. Dortový korpus Butterbergu mezi ně nezapadá. Tento typ návrší se nazývá svědecký vrch, protože nám svědčí o dřívějším povrchu terénu. Temeno Butterbergu se původně rovně táhlo až nad Vidnavu a k Bernarticím. Teprve říční eroze terén snížila a zanechala nám temeno Butterbergu jako zbytek původně mnohem rozlehlejší roviny.

Martin Hanáček