Díl třiatřicátý: Jak se chodilo na Praděd před 140 lety

Publikováno 24. dubna 2020

Každému, kdo si zamiloval nejvyšší partie Hrubého Jeseníku a zároveň cítí lehkou nostalgii za starými dobrými časy předminulého věku, nelze než vřele doporučit půvabné dílko z pera buditele Jana Havelky. Dvoudílný cestopis, líčící pouť skupinky učitelů a studentů na nejvyšší horu Moravy a Slezska, vyšel pod názvem Výlet na Praděd v knize Cesty po Moravě vydané roku 1883, tj. v dobách, kdy z hory ještě neshlížela ani kamenná rozhledna a na jejím temeni bychom potkali pouze pastýře se svými stády či lesníky.

Havelka nádhernou, dnes již archaickou češtinou vypráví nejen o místech, kudy výletníci putovali (míří na Praděd od Vernířovic), ale věnuje se také kupř. čarodějnickým procesům či podává zasvěcený výklad o skladbě zdejších horských lesů („Zajímavo jest seznati lesů těch poněkud důkladněji“), čímž jistě potěší nejednoho vlastivědného nadšence. Svým údům chce skupinka před výstupem na jesenického velikána nechat spočinout ve Františkově myslivně, v níž, jak známo, „ještě nikdo hlady neumřel“. Tamní hajný výletníky pohostí vpravdě královsky: „Pochutnali jsme si, pohovořili a blaženi jsouce a spokojení se sebou i se světem ulehli jsme konečně k odpočinku.“ Leč duch Praděd je nevyzpytatelný. V noci přišla strašlivá bouře. A aby toho nebylo málo, za chvíli „hřmotně devět nimrodů vousatých a mokrých jako myši vešlo do jízby“. Ani ráno se počasí neumoudřilo a na náladě jim nepřidaly ani příběhy o nebožácích v horách tragicky zahynuvších. Rozhodli se tedy, že své štěstí zkusí příští rok. Zdali horu tentokrát pokoří, to nechť laskavý čtenář již zjistí sám…

Záznam dvou výletů olomouckých nadšenců nepředstavuje jen výborné svědectví o počátcích jesenické vysokohorské turistiky, ale jedná se zároveň o text, z něhož by se dnes mnozí turisté mohli poučit. Pouť se odehrává v nakažlivě poklidném duchu a v upřímném nadšení z přírodních krás. Zatímco dnes pro řadu lidí ženoucích se do hor znamená zapomenutí fotoaparátu neštěstí nevyslovitelných rozměrů, Havelkovi a jeho družině bohatě postačil papír, na který během chvíle zachytili zurčící bystřinu, jindy zase roztodivný nerost.

Dílo tak v sobě rovněž nese velké poselství pro dnešní dobu, která si pro samý kvalt často nevšímá toho, co je krásné a opravdu podstatné…

Havelkův cestopis vydalo před dvěma lety štítecké nakladatelství Veduta pod názvem Cesta na Praděd. Lze se do něj však začíst také online na digitalniknihovna.cz: HAVELKA, Jan: Výlet na Praděd.

Matěj Matela