Díl pětatřicátý: Země mluví. A ne příliš vesele...

Publikováno 26. dubna 2020

Poněkud stranou pozornosti letos zůstal Den Země, který připadá na 22. dubna. Tento svátek má za cíl upozornit na nejrůznější dopady chování člověka na přírodu a životní prostředí. Témata jsou to přitom nadmíru aktuální. Letošní duben byl opět rekordně suchý. Zemědělství se potýká s nedostatkem vláhy, ale i s erozí půdy a její celkovou degradací. Krajina je kontaminovaná herbicidy a pesticidy. Nadměrné hnojení polí vedlo na mnoha místech ke zhoršení kvality vody, která se navíc v důsledku sucha postupně stává vzácnou komoditou. Lesy podléhají kůrovci. Věděli jste, že Jeseníky patří k oblastem nejvíce zasaženým kůrovcovou kalamitou? Kam se hrabe mediálně zprofanovaná Šumava!

Naše krajina v současnosti prochází dramatickými proměnami a velký podíl na tom má bezpochyby člověk. Jenomže jak moc jsou tyto proměny závažné a nakolik nás ohrožují? Zřejmě nejlepším způsobem, jak jejich dopady posuzovat, je sledovat jejich vliv na ostatní obyvatele planety Země, s nimiž sdílíme společné životní prostředí. Co se tedy v naší krajině aktuálně děje? Vytrácí se z ní spousta živočišných i rostlinných druhů. Nejde přitom jen o to, že některé druhy vymírají. Snižuje se také početnost populací vcelku běžných druhů. Podrobně byl zdokumentován úbytek hmyzu či polních ptáků, avšak zdaleka se to netýká jen jich – z krajiny se doslova vytrácí život. Jiným druhům naopak tyto změny umožňují osídlovat nová území. Někdy se jedná o evropské druhy, které se kvůli změně klimatu stěhují na sever. Třeba kudlanku nábožnou, donedávna obývající jen nejteplejší oblasti Moravy, můžete již potkat i na Jesenicku. Úspěšně se však šíří také vetřelci z jiných zeměpisných končin. K těm patří třeba severoamerická ambrozie peřenolistá, jeden z vůbec nejhorších pylových alergenů.

Jakou roli v tom všem hrají muzea? Jejich úkolem je všechny proměny přírody a krajiny pečlivě dokumentovat a uchovávat o nich svědectví. Tato „zpráva o stavu Země“ má podobu muzejních sbírek. Z těch biologických můžeme například vyčíst, které druhy rostlin a živočichů byly dříve v regionu hojné nebo odkdy přibližně se zde objevují noví přistěhovalci. Na konkrétních lokalitách můžeme pozorovat, které druhy nejvíce doplatily na různé události, ať už se jedná o nadměrný lov, vysoušení mokřadů nebo třeba zvyšující se intenzitu turistického ruchu ve vrcholových partiích hor.

A proč je vlastně tak důležité zajímat se o krajinu, která je naším domovem? Cožpak neplatí, že příroda se proměňuje neustále a nakonec si beztak se vším poradí? Ano, poradí. Ale nikde není psáno, že v ní my lidé ještě budeme mít své místo. Vždyť všechny přírodní katastrofy, které nás v posledních letech potkaly, jsou jasným vzkazem matky Země: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!“

Vojtěch Taraška