Díl devětatřicátý: Priessnitzova vnučka Zdenka Friedrich-Ripper

Publikováno 30. dubna 2020

Zatímco Vincenze Priessnitze není snad čtenářům nutné jakkoliv představovat, o životních osudech a působení jeho rodiny a potomků ví místní veřejnost výrazně méně. Přitom jeho zeť Johann Ripper byl podobně výraznou postavou, která zásadním způsobem spoluutvářela společenský a kulturní život v okolí. Za všechny jeho aktivity uveďme založení a dlouholeté předsednictví Moravsko-slezského sudetského horského spolku, jenž protkal jesenické horské hřbety sítí turistických stezek a vystavěl nejednu rozhlednu či vedl horskou chatu. Bývalý hejtman císařské armády a zároveň manžel Priessnitzovy dcery Marie Anny věnoval značné úsilí rozkvětu lázeňského areálu a shromažďováním dokumentů o svém tchánovi výrazně pomohl udržovat jeho odkaz a dědictví. Do péče o rodinnou historii zasvětil rovněž svou dceru Zdenku Friedrich-Ripper (1861–1940), jejíž jméno nezaslouženě rezonuje ve veřejném vlastivědném prostoru poměrně poskrovnu.

Právě Zdenčinou zásluhou je dodnes možné v muzejních expozicích (a v mnohem větším zastoupení rovněž v depozitářích) obdivovat bohatý materiál zachycující Vincenze Priessnitze, jeho rodinu, vodoléčbu, proměnu gräfenbergských lázní a mnoho dalšího. Spolu se svým otcem jako jediný jeho potomek (tři sourozenci zemřeli v útlém věku) nejprve zřídila v Priessnitzově rodném domě, kde oba bydleli, muzeum, či lépe řečeno pamětní síň svého dědečka. Snímky tohoto pokoje se dochovaly a lze si je prohlédnout v přiložené galerii. Po smrti Johanna Rippera darovala Zdenka v roce 1913 soubor nashromážděných dokumentů městskému muzeu. Tento dobrý skutek byl však příslovečně „potrestán“ hned nadcházejícího roku, kdy v lednu 1914 zemřel její manžel Jan Friedrich a v listopadu se stal obětí první světové války její jediný syn Carry (jeho pohřební stuhu bylo možné spatřit v předloňském roce na výstavě věnující se Velké válce).

Díky Zdence dodnes VMJ schraňuje bohatý soubor památek na Vincenze Priessnitze a vodoléčbu. Naprosto unikátní je zejména rozsáhlá sbírka vodoléčebné literatury o několika stovkách publikací. Významná je rovněž kolekce fotografického materiálu opatřeného Zdenčinými vlastnoručními poznámkami, umožňující identifikovat dnes již zapomenuté osoby. V rámci nedávného znovuobjevení bývalých dokumentů z expozice lázeňství (o kterém se mohl pozorný čtenář dočíst v příspěvku o sošce V. Priessnitze) se našel rovněž obrázek mladé dívky, kterou není nikdo jiný než právě tato donátorka muzea.

Jan Petrásek