Díl čtyřicátý: Plenily oblast Jeseníků mongolské hordy? Spíše šlo o uherské Kumány

Publikováno 1. května 2020

„Bylo to v dobách, kdy do moravské země dorazili Mongolové, kteří strašlivě lidi mordovali a vesnice pálili…“ Takto své vyprávění začínala nejedna babička, jež napjatým posluchačům v přítmí sednic líčila hrozné skutky páchané chánovými vojsky. Příběhy o krutosti Mongolů najdeme především v regionech jižní a střední Moravy, avšak zmínky o nich se překvapivě vyskytují i zde v Jeseníkách! Je možné, že by se Mongolové dostali až sem?

Nechybělo mnoho a mongolská vojska, jež vpadla do Evropy na počátku 13. století, ovládla celý kontinent. Avšak nedlouho poté, co Mongolové v bitvě u Lehnice (1241) rozdrtili alianci křesťanských vojsk, zamířili nečekaně zpět na východ – obdrželi totiž zprávu o smrti chána Ögedeje, syna velkého Čingischána. Na chuti setrvat v našich končinách jim dle posledních výzkumů nepřidalo ani rapidní ochlazení a deště, jež tehdy střední Evropu zasáhly. Každopádně v paměti obyvatel zůstaly „tatarské hordy“ ještě mnoho staletí, a to i na Jesenicku. V některých publikacích se např. dočteme, že Mongolové měli obléhat a vyplenit Zlaté Hory, stejně jako původní bruntálský hrad, osadu Gesenek na místě dnešního Vrbna či hrádek Freudenštejn u Karlovic…

Jenže, jak známo, lidská paměť je děravá a historii často značně, byť mnohdy nechtěně, pozměňuje. Přestože je možné, že se několik stovek zlatohorských horníků bitvy na Lehnici skutečně zúčastnilo a padlo v ní, není příliš pravděpodobné, že by Mongolové, národ stepí a nížin, měli potřebu na zpáteční cestě plýtvat časem a energií na ničení sídel horských oblastí, ani těch bohatých na drahé kovy. Rovněž archeologické nálezy přítomnost Mongolů poblíž Jeseníků nepotvrzují. Tak kdo tu ve 13. století raboval a zabíjel? Vysvětlení této záhady je prozaické.

Roku 1253 vtrhl na Moravu uherský král Béla IV., jenž si na pomoc proti Přemyslovcům přibral Kumány, kočovné kmeny, kterým několik let předtím nabídl ve své zemi azyl (paradoxně právě před Mongoly). Dle dobových pramenů však tito obratní válečníci Mongoly v násilí a krutosti několikanásobně předčili – divocí Kumáni povraždili tisíce lidí, nespočet osob odvlekli do zajetí a zanechávali za sebou do té doby nevídanou zkázu. A protože se tmaví Kumáni Mongolům nápadně podobali, došlo v kolektivní paměti k záměně těchto dvou etnik – jak v řadách obyvatelstva, tak také u kronikářů. Pokud tedy k branám Bruntálu či Zlatých Hor skutečně dorazily stovky děsivě vyhlížejících mužů s tenkými kníry, zřejmě se jednalo právě o mobilní Kumány, kteří si do sudetských kopců mohli na chvíli „odskočit“ od ničení Olomoucka. Těšit nás ale může, že Kumány s Mongoly si pletla až na výjimky de facto celá východní Evropa.

Mongolské hordy již dávno odtáhly, poslední uherský Kumán zamřel v 18. století. Přesto po obou národech v českých zemích zůstala celá řada legend a v neposlední řadě mnozí z nás, kteří máme krevní skupinu B…

Matěj Matela