Díl jednačtyřicátý: Lesk a bída zdejších hor

Publikováno 2. května 2020

Na Jesenicku se prolínají dějiny osídlování s historií těžby nerostného bohatství, a tak zde stěží najdeme oblast, město či ves, kde by se v minulosti nezískávaly nerostné suroviny, čímž si Jesenicko drží primát v rámci naší republiky.

Zdejší bohatství, které nedalo spát polským Piastovcům, Přemyslovcům ani vratislavským biskupům, vábilo i mnoho dobrodruhů či horníků ze Saska a dalších německy hovořících oblastí, k čemuž přispíval i fenomén zlatohorských zlatých valounů, který dodnes vzbuzuje zájem odborné i laické veřejnosti. Ostatně aby ne, když největší nalezené kousky z dolu Měkký cech z let 1590 a 1591 dosahovaly váhy 1,378 a 1,783 kg, přestože o jejich existenci máme jen skromné popisy. O jejich osudu bylo rozhodnuto výnosem Rudolfa II. z roku 1589, z něhož vyplývá, že všechny nalezené geologické unikáty mají být odeslány České komoře, jež nálezce posléze bohatě odměňovala.

Faustin Ens v roce 1836 potvrzuje, že tyto valouny byly zaslány do vídeňské mineralogické sbírky a „těžařstvo se spokojilo s kresbou obou nálezů ve skutečné velikosti.“ Později, jak poznamenává Rudolf Zuber, byly valouny a následně i popisy ztraceny, resp. nevěděli jsme o nich, neboť se až od roku 1961 nacházely v tzv. Domovské jizbě (Heimatstube) ve městě Bietigheim-Bissingen (19 km severně od Stuttgartu). V roce 2004 budovu zachvátil požár, nicméně šťastnou shodou okolností nebyly popisy požárem ani hasicí vodou poškozeny.

O samotných valounech z původně mineralogické sbírky (dnes Přírodovědné muzeum) v současnosti nemáme informace. Musíme se tak spokojit, stejně jako tehdejší těžařstvo, s popisem, ve kterém stojí (v přibližném překladu): „Dar zlatonosného kamene nedávno nalezeného na úpatí a skvějícího se na pohled Tobě, božský Rudolfe.“ Pod tímto záhlavím je vložen barevný obrázek zlatého valounu a za jeho vyobrazením následuje text, v překladu: „V roce 1590, 14. srpna, byl z požehnání Boží milosti nalezen na horním Měkkém dole cuckmantelských (dnes zlatohorských) dolů velký zlatý valoun, jehož podíl zlata byl tři a půl vratislavské libry a podle vídeňské zlaté markové váhy čtyři marky a patnáct lotů. To tedy činí v uherských zlatých, které Jeho knížecí milost nechala vyplatit těžařstvu (zlatohorskému) Knížecím úřadem pro finanční správu v Nise, tři sta padesát pět a půl uherských zlatých a v rýnských zlatých – po šedesáti krejcarech – šest set sedmdesát pět rýnských zlatých a dvacet sedm krejcarů. Adam Vincentz, Rendt Minster.“

Reálného bohatství drahých kovů z našich pohoří a říček se dočkalo velice málo šťastných. Pro zbylé zůstala dřina v podobě až šestnáctihodinové pracovní doby, někdy v až 100 m hloubce pod tvrdou skálou, ve cca 8 °C se světle kahanů, při němž museli odlišit zrudnělý materiál od jaloviny.

Pavel Žurek