Díl devětačtyřicátý: Přízrak zvaný Alp, noční můra původních obyvatel Jesenicka

Publikováno 10. května 2020

V našem muzejním seriálu se již z bohatého fondu původní jesenické mytologie představili horničtí skřítci. Zatímco vousatí gnómové a koboldi vystupují v představivosti zdejších horalů jako vesměs dobráčtí pomocníci horníků, dnes si povyprávíme o bytosti, s níž nikdo do kontaktu přijít nechtěl. Na Jesenicku se jí říkalo alp, my ji známe jako noční můru.

„Víra, že člověk některý buď za živa, nebo po smrti v rozmanitých podobách vkrádá se v noci do příbytků, zalehne si někomu na prsa, svírá jej, dusí, až sotva dechu popadá, nebo jej ssaje, zvláště malé děti – víra taková a podobná rozšířena jest v lidstvu ode dávna,“ píše etnograf Č. Zíbrt roku 1889. Nadměrný strach, který můra u našich předků vyvolávala, byl dán především tím, že přicházela výlučně ve spánku, tj. v oslabení vědomí, a bylo proto nemožné se jí v tu chvíli účinně bránit. Moderní badatelé spatřují původ této postavy v tzv. REM fázi spánku, kdy je spaní lehčí a naší myslí proudí nezpracované události proběhlých dní. Právě tehdy může dojít ke zhmotnění nakumulovaných psychických problémů, traumat a stresu v podobě děsivé můry.

Vzezření přízraku bývá různé. Avšak ať už přichází jako muž, žena či coby bezpohlavní tvor, vždy se jedná o velice nehezkou bytost spíše tmavého zbarvení. Někdy se též zjevuje v podobě černého kocoura, jiní lidé zas na sobě, jak píše významný sběratel jesenických pověstí Anton Peter, „nespatřili nic, cítili pouze silný tlak a tíseň v prsou, v důsledku čehož nebyli schopni pohybovat končetinami těla.“

Jak se tedy proti alpům chránit? Různě. Na Vidnavsku (kde se to alpy hemžilo vskutku hojně) kupř. lidé věřili, že k tomu, aby se přízraku zbavili, postačí příslib dárku, nejčastěji kousíčku chleba (v místním nářečí Klääbruutla). „Osoba, která druhého dne ráno jako první vstoupí do místnosti, je alp. Dáte jí slíbený dar a vyženete ji koštětem ven ze dveří,“ uvádí Peter.

Již se asi nedozvíme, kolik osob bylo vyhozeno z příbytků metlou v domnění, že se jedná o zákeřné noční můry. Jisté ale je, že jich nebylo málo – v existenci alpů se totiž věřilo ještě ve 20. století, u nás především v podhůřích, tj. na Krnovsku, Zlatohorsku, Javornicku a již zmíněném Vidnavsku. S postavou se však setkáme i dnes, byť ve velmi modifikované formě, a to v popkulturních žánrech. Vždyť co jiného je postava hororového zabijáka Freddyho Kruegera než moderní ztělesnění prastarých snových děsů…?

Matěj Matela