Díl čtvrtý: Výstavbu kostela v Mikulovicích nezastavila ani stoletá povodeň

Publikováno 19. října 2020

Mikulovice od roku 1413 náležely do ondřejovické farnosti a první zprávy o existenci filiálního kostela v této obci pocházejí z 1. poloviny 16. století. Postaven byl na pahorku nad řekou a zasvěcen sv. Mikuláši. V letech 1651–1666 prošel rozsáhlou přestavbou, související se zamýšleným zřízením samostatné duchovní správy. K jejímu ustavení došlo v roce 1672. Poslední velkou opravu prodělal kostel roku 1865, ale už tehdy bylo jasné, že jeho kapacita nedostačuje vzrůstajícímu počtu farníků. Představitelé obce proto řešili otázku, zda stávající kostel výrazně zvětšit, nebo postavit nový. Po řadě diskuzí byla zvolena varianta novostavby.

Shromáždit potřebné finance se ale podařilo až na počátku 20. století. Komise pro výstavbu kostela posuzovala tři architektonické návrhy, z nichž vítězně vyšel projekt brněnského architekta Richarda Völkela, počítající s monumentální stavbou v novorománském stylu s vysokou věží. Dne 21. března 1903 byla ve starém kostele sloužena poslední mše svatá a ihned po ní začaly demoliční práce. Mezitím byl vedle školy k zajištění bohoslužeb postaven provizorní dřevěný kostelík. O Velikonocích se Mikulovicemi prohnala sněhová bouře, která jako by chtěla symbolizovat, že sv. Petr výstavbě nového chrámu příliš přát nebude. V červnu byl s velkou slávou položen základní kámen nového kostela, již v červenci však přišla pustošivá povodeň, během níž zdivočelá Bělá zatopila značnou část Mikulovic. Řeka opustila původní koryto a valila se silnicí od Jeseníku přímo do obce. Brala přitom s sebou vše, co jí stálo v cestě. Na dobových snímcích zničených objektů vykukuje na kostelním návrší dřevěné lešení a zdvíhající se stěny chrámu.

Přesto se práce na kostele nezastavily, neboť do zimy musela být hrubá stavba pod střechou. I když se to zdá neuvěřitelné, tehdejší zedníci dokázali s pomocí obyčejných vrátků nemožné. Během léta a podzimu bylo chrámové trojlodí dokončeno a zastřešeno. Jakmile to počasí na jaře 1904 dovolilo, rozběhly se práce na dokončení výstavby věže. Koncem dubna byly posvěceny a vzápětí instalovány tři nové zvony. O dva měsíce později byla na 60 metrů vysokou věž vyzvednuta pozlacená koule o průměru 1,2 metru, na níž navazoval železný kříž o délce 3,6 metru. Během roku také intenzivně pokračovaly práce na dokončení interiéru kostela. Nemožné se 20. listopadu 1904 stalo skutečností a nový kostel byl v poslední den církevního roku za účasti církevních a světských hodnostářů předán mikulovickým farníkům do užívání. Stavba impozantního chrámu viditelného i z chaty na Šeráku nebo z kolonády jesenických lázní netrvala ani 18 měsíců!

Pavel Macháček