Díl sedmý: Koberstein, strážce jesenické stezky

Publikováno 22. října 2020

Ačkoliv je dnes oblast Jeseníků mnohými chápána jako v podstatě nedůležitý a nezajímavý region na periferii, realita je této domněnce na hony vzdálená. Ten, kdo do našich pohraničních hvozdů zavítá, si totiž může dle svých zájmů naopak přímo vybírat z nepřeberného množství krás.

Mezi jedny z nejoblíbenějších, z nichž historie doslova dýchá, patří i zříceniny středověkých hradů. Abychom „dokončili“ pomyslný trojúhelník zlatohorské hradské soustavy, započatý dříve krátkými pojednáními o Edelsteinu a Leuchtensteinu, ponořme se nyní na chvíli do dějin posledního z nich, kterým je Koberstein.

Zatímco jinde v Jeseníkách jsou hradní zříceniny často zakryty lesním porostem, Koberstein (či přesněji jeho pozůstatky) nalezneme na Zámeckém vrchu (Zlaté Hory – Horní Údolí) v dominantní poloze 911 m n.m., kde ční jako z dáli viditelná výspa nad dříve významnou obchodní stezkou vedoucí údolím Černé Opavy ve směru od Bruntálu k polské Nise.

Písemné prameny se vztahem k dějinám hradu prakticky neexistují. Jediným dochovaným záznamem je stejně jako u Leuchtensteinu pouze úryvek ze zlatohorského urbáře datovaný k roku 1687, který hovoří o existenci zříceniny. Jelikož písemnosti takto „selhaly“, je nezbytné ponořit se do výpovědi hmotných pramenů.

Jádro hradu tvořil v prvotní fázi (před rokem 1300) bergfrit čili vysoká věž oválného řezu s průměrem cca 10 m, obklopená nepravidelným půloválným až podkovovitým nádvořím s malou čtvercovou budovou (8,5 x 8,5 m), krytým po celém obvodu hradební zdí. Pro zvýšení obranyschopnosti celého komplexu se za hradbou v jižním směru nacházel i stupňovitě vysekaný příkop při vrcholu o rozměrech 13–28 m, u dna pak 4–10 m, doplněný širokým valem o rozpětí až 100 m.

Palác o rozměrech 20–23 m pravděpodobně vznikl až po přestavbě hradu ve 14. století a zakomponovával do sebe zbytky věže, jejíž jihozápadní část se dle názoru odborníků vlivem statického narušení zbortila.

Velkorysé založení hradu ukazuje, že fundátorem musela být významná osobnost tehdejšího politického dění. Nejčastěji je zmiňováno jméno piastovského knížete Boleslava I. Svídnického, který se ve zdejší oblasti po roce 1290 výrazně angažoval. Této domněnce nahrává i skutečnost, že v Bolkových službách působila jistá šlechtická rodina „von Kobrhaim“ a také fakt, že blízký Quinburk už patřil do patrimonia českého krále, což z logiky věci neguje domněnku o potenciálním založení hradu moravskými či slezskými Přemyslovci, kteří by měli jen málo důvodů k duplikaci už existující záštity svých zájmů v tak blízké vzdálenosti.

Po připojení Slezska do svazku Zemí české koruny v roce 1335 se hrad dostal do područí opavských Přemyslovců, kde už zůstal natrvalo. Tato výrazná a pro český stát v mnohém pozitivní změna nicméně znamenala konec fungování hradu jako strážního stanoviště.

Kamil Tomášek