Díl devatenáctý: Z Písečné až za oceán. Naplnil Franz Karl Mohr svůj americký sen?

Publikováno 9. listopadu 2020

Spojené státy americké se v posledních dnech staly díky vyostřeným prezidentským volbám světovým tématem číslo jedna. Pojďme se tedy za velikou louži vypravit i my prostřednictvím dnešního příspěvku – ano, i zde na Jesenicku bychom našli nemálo pojítek s největší velmocí planety. Jedním z nich je příběh místního rodáka, který se do Ameriky vydal hledat štěstí.

Franz Karl Mohr se narodil 14. ledna 1887 v Písečné (něm. Sandhübel) jako šestý z celkem sedmi synů pekařského mistra Ferdinanda a jeho ženy Anny Marie. Po dokončení místní obecné školy nastoupil v roce 1898 na jesenickou měšťanku, po roce ale přešel na vidnavské gymnázium. Maturitu pak složil na zemském reálném gymnáziu v Badenu u Vídně. V rakouské metropoli následně zahájil studium práv, které úspěšně absolvoval v roce 1912. Již o několik týdnů později zasedl v kanceláři krnovského notáře Karla Schindlera. Za války narukoval k domobraně (sloužil u vojenského soudu v Krakově), po vyhlášení republiky se vrátil na své původní pracoviště.

Jednotvárné zaměstnání úředníka však múzicky založeného Mohra nikterak nenaplňovalo. Toužil se stát učitelem, obával se však, že by k tomuto cíli vedla v jeho domovině příliš dlouhá cesta. Rozhodl se tedy pro emigraci. A nebyl žádný troškař – roku 1921 požádal o vízum do Spojených států (učinil tak na doporučení staršího bratra Rudolfa, jenž se za Atlantský oceán vypravil již v sedmnácti letech). Po získání víza se Mohr odebral za bratrem do Virginie. Jakmile si osvojil angličtinu, začal pracovat jako kancelářský pomocník, zároveň se však okamžitě zapsal na filozofickou fakultu University od Chicago, kde roku 1925 obhájil titul Masters of Art. V září 1926 podepsal smlouvu s virginskou State University v Charlottesville, na níž vyučoval německý jazyk a literaturu. O rok později mu úřady udělily americké státní občanství.

V této profesi se Mohr cítil mnohem lépe než za úředními spisy. Celoživotní silný vztah k německé poezii dokázal přenést i na své studenty, kteří ještě po mnoha letech vzpomínali na výborné přednášky vzdělaného profesora z dalekého Slezska. Ani obliba u studentů, ani pocit naplnění z vysněné práce však melancholického Mohra nedokázaly zbavit neodbytného a hlubokého stesku po rodném kraji. Své vzpomínky a dojmy se proto rozhodl vtělit do literární podoby. Již první rok jeho amerického pobytu mu vyšla kniha vzpomínek „Aus der Jugendzeit und Anderes in schlesischer Mundart“, v níž sugestivně a s netajeným pohnutím líčí dobu svého dětství. Ještě větší nostalgie pak dýchá z Mohrových básnických sbírek psaných ve slezském dialektu (kupř. „Heimat und Fremde“ nebo „Strandgut des Lebens“). Posledním dílem věnovaným Jesenicku byl soubor povídek a poezie „Schlesische Heimatklänge“ z roku 1956.

Na otázku předeslanou titulkem tohoto textu, tedy zdali se Mohrovi podařilo uskutečnit svůj „American dream“, není v podstatě možné jednoznačně odpovědět. Život ve Spojených státech jej prokazatelně naplňoval v tom směru, že se namísto šedi byrokratického aparátu denně pohyboval ve sféře, již tolik miloval, a že si získal značný respekt u kolegů, studentů i místní komunity. Na druhé straně se mu nicméně nepodařilo překlenout permanentní, a psychicky zřejmě velmi trýznivý stesk po otčině. Celkem šest návštěv, které na Jesenicko vykonal, byly pro něj jen slabou útěchou. Zemřel jako starý mládenec 28. listopadu 1965 v Charlottesville, kde je také pochován.

Matěj Matela