Díl osmadvacátý: Legenda o bukovské hořké

Publikováno 20. listopadu 2020

Jižně od Bernartic leží nevelká osada Buková. Dnes je zde k trvalému pobytu hlášeno 78 obyvatel, ale před 150 lety bychom jich tu napočítali bezmála šest set. O slávu tohoto malebného místa rozloženého podél Vojtovického potoka se nejvíce zasloužil Albert Michler. Byl synem majitele zdejšího rytířského statku Franze Michlera, od nějž správu v roce 1859 převzal. Proslulost však získal jako producent známého bylinného likéru, který vedle lahodné chuti měl i léčebné účinky při poruchách trávení, kolikách, dně a revmatu. Své podnikání Albert Michler zahájil v roce 1860 výrobou tehdy běžné rosolky (sladkého likéru ze stejnojmenné rostliny), rok nato již provozoval vinopalnu. Pověstnou likérku pak založil v roce 1863. Životabudič Albert Michler´s Original-Buchsdorfer, zvaný též Buchsdorfer Magenbitter (Bukovská žaludeční hořká) nebo Buchsdorfer Kräuterbitter (Bukovská bylinná hořká), se vyráběl kombinací jemného bramborového lihu a směsi horských bylin sbíraných na stráních Rychlebských hor. Výrobky Alberta Michlera, které v zimě hřály a v létě chladily, slavily na trhu velký úspěch a dodávaly se i na c. a k. vídeňský dvůr.

Krajanská literatura, vydávaná Němci vysídlenými z Jesenicka, uvádí v souvislosti s Albertem Michlerem jeho zásluhy v boji s cholerou, kterou do Bernartic a jejich okolí zavlekli za prusko-rakouské války roku 1866 pruští vojáci. Např. podle vlastivědné publikace Jauernig und Jauerniger Ländchen (Javorník a Javornicko) měl Albert Michler v časech, kdy v Bernarticích v pozdním létě 1866 zemřelo 92 obyvatel, vyklidit stáje a sladovnu a zřídit v nich provizorní nemocnici. Po vzoru Vincenze Priessnitze nechal nemocné balit do mokrých prostěradel, nenamáčených ovšem ve vodě, nýbrž v proslulém likéru, čímž mnohé své spoluobčany z Bukové údajně zachránil. Je zajímavé, že nic takového nezmiňuje např. podobná, dané události časově daleko bližší práce Heimatkunde des politischen Bezirkes Freiwaldau (Vlastivěda politického okresu Jeseník) z roku 1893, do které příspěvky za jednotlivé obce psali místní učitelé. Se zprávou o „zázraku“ v Bukové tak přichází až později psaná bernartická kronika, z níž autoři vlastivědy Javornicka vydané v Německé spolkové republice vycházeli.

Co však o tehdejší epidemii vypovídají matriky zemřelých v Bernarticích a v Bukové? Bezpochyby potvrzují, že válečné události roku 1866 s sebou přinesly epidemii, která si vyžádala velký počet obětí. Mezi 19. zářím a 17. říjnem 1866 zemřelo v Bernarticích na choleru 26 osob všech věkových skupin, od kojenců po seniory. Dalších sedm pak v období od 16. září do 17. října zemřelo na tyfus (v průběhu celého roku celkem 14 osob). Celkem si tedy „válečná epidemie“ vyžádala v Bernarticích 33 obětí. Celkově toho roku v této obci zemřelo 99 obyvatel, což představuje více jak dvojnásobný nárůst, a to jak oproti roku 1865 (48 mrtvých), tak i roku 1867 (rovněž 48 mrtvých). Bernartice bez okolních osad, tedy bez Bukové, Pavlínky, Gotartovic a Horních Heřmanic, měly podle sčítání obyvatelstva k roku 1869 1 436 obyvatel. Jaká byla ve srovnání s tím situace v sousední osadě Buková, kde bylo k roku 1869 napočítáno 597 obyvatel? Choleře zde v období od 17. září do 7. října 1866 podlehlo 34 obyvatel, na tyfus zemřela 16. září jedna osoba (v průběhu celého roku tři). Vzhledem k lidnatosti osady je tedy na první pohled patrné, že zde cholera řádila mnohem více. Také celkový počet úmrtí v Bukové roku 1866 drasticky stoupl. Zatímco roku 1865 bylo zemřelých 14, v roce 1866 již 62. Následujícího roku se situace opět stabilizovala na 15 zemřelých.

Poslední úmrtí na choleru v Bukové proběhlo již 7. října, zatímco v Bernarticích po tomto datu zemřely ještě čtyři další osoby. Ovšem tři z nich 8. října 1866 a pouze jedna až 17. října 1866. Z toho by se sice možná dalo usuzovat, že se průběh nakažlivého onemocnění podařilo v Bukové zastavit o něco dříve, ale pokud nebudeme počítat více méně ojedinělé bernartické úmrtí k 17. říjnu 1866, jde o rozdíl pouhého dne.

Smyslem tohoto srovnání není znevážení vynikající kvality likérů Alberta Michlera, ani to, zda skutečně k balení nemocných do prostěradel namočených do likéru docházelo. Nikde také není řečeno, že průběh epidemie by bez opatření údajně prováděných Albertem Michlerem nebyl ještě daleko horší. Spíše jde jen o malou sondou do období, které je v souvislosti se slavným likérem vzpomínáno.

Výrobky Alberta Michlera oslovovaly své zákazníky především pro svou lahodnou chuť bez ohledu na skutečný průběh událostí v době epidemie cholery. Vedle likérky vlastnil Albert Michler ještě dva lihovary, několik hospod a kamenolomů. Byl také spoluzakladatelem cukrovaru a továrny na výrobu zápalek v sousedních Bernarticích. Za svůj život obdržel celou řadu ocenění, mezi nimi též diplom za zásluhy o rozvoj Rakouského Slezska. Jeho dědici provozovali podnik „Albert Michler Likör, Rum und Spiritusfabrik“ až do roku 1945. Poté výroba likéru v Bukovicích vyhasla a z proslulé likérky se do dnešních dnů dochovala jen jedna jediná budova. Ta v posledních letech prošla rozsáhlou renovací a připomíná slávu značky, kterou se pokouší obnovit společnost Albert Michler Distillery, jež má své sídlo v anglickém Bristolu a přes své zastoupení v Praze dodává na český trh originální bylinný likér „Bukovská jemná“.

Pavel Macháček