Díl devětadvacátý: Orchideje na Jesenicku

Publikováno 23. listopadu 2020

Klenoty, drahokamy, zázraky či skvosty přírody – tak bývají označovány orchideje, které si většina lidí spojuje hlavně s tropickými oblastmi. Pro někoho možná překvapivě jsou však orchideje vcelku bohatě zastoupeny i v naší přírodě. Přirozenou součástí naší květeny je asi 70 druhů této čeledi. Jesenicko sice jen stěží může konkurovat nejbohatším orchidejovým oblastem Česka, jimiž jsou zejména Bílé Karpaty a České Středohoří, přesto si nevede špatně: můžeme zde napočítat bezmála 20 druhů planě rostoucích orchidejí.

Za některými orchidejemi se ani nemusíte vydávat daleko od civilizace. Třeba vstavač mužský rozkvétá k radosti lázeňských povalečů přímo u Ripperovy kolonády. Při troše pozornosti jej dokonce můžete zahlédnout i z okénka vlaku podél trati z Dolní do Horní Lipové. Z jiného dopravního prostředku, totiž z automobilu, lze snadno pozorovat další orchidej, prstnatec Fuchsův, jehož oblíbeným stanovištěm jsou vlhké příkopy lesních asfaltových silnic. Jeho růžová květenství svítí jako majáky v temném lese podél silnice z Karlovy Studánky na Videlský kříž. Můžete jej však potkat na svých túrách v blízkosti všelijakých lesních cest, zvláště vedou-li údolím horského potoka. Na podobných místech roste také kruštík širolistý, vůbec nejhojnější orchidej na Jesenicku.

Některé další jesenické orchideje jsou naopak velmi vzácné a zpravidla rostou na obtížně přístupných místech. Jedním z takových druhů je korálice trojklanná. Jedná se o nezelenou rostlinu, která získává živiny prostřednictvím symbiózy s půdními houbami. Své jméno získala podle podzemních oddenků, které tvarem připomínají mořské korály. V Jeseníkách tato orchidej roste asi na desítce lokalit, mimo jiné ve Velké kotlině nebo na Rejvízu. Rejvízská rašeliniště jsou také jedinou jesenickou lokalitou prstnatce plamatého. Během letošního monitoringu zde bylo napočítáno více než 10 tisíc jedinců, před návštěvníky rezervace však zůstává tato orchidej ukryta v nepřístupných blatkových borech a rašelinných smrčinách. Ještě větším potížistou je bradáček srdčitý, jehož domovem jsou rašelinné lesy a okraje vrchovišť. Sotva několik centimetrů vysoké, hnědozelené rostlinky, které vzdáleně připomínají semenáčky buku, snadno uniknou i trénovanému oku.

Zřejmě největší vzácností jesenické orchidejové flóry je sklenobýl bezlistý, s příznačným anglickým jménem ghost orchid („orchidej duch, přízrak“). Tento druh vede prapodivný způsob života: podobně jako korálice nemá zelené listy a skrze své oddenky udržuje symbiotické vztahy s houbami. Nadzemní orgány naopak slouží výhradně k rozmnožování. Jejich utváření tedy není nikterak životně důležité a stává se, že sklenobýl nepozorovaně přežívá řadu let pouze ve formě podzemních oddenků. Jen čas od času se pak zjeví – doslova jako duch, aby potěšil lidské oko dechberoucí krásou svých květů.

Ve výčtu jesenických orchidejí bychom mohli ještě nějakou dobu pokračovat. Každý druh je něčím jedinečný. Vždyť orchideje jsou snad nejvíce diverzifikovanou skupinou rostlin na Zemi, což se jistě projevuje i v regionálním měřítku. Bohužel jsou také symbolem ohrožené přírody a vytrácející se biologické rozmanitosti. Příčiny jejich úbytku jsou různé, avšak zpravidla souvisí s naším nešetrným hospodařením v krajině. Jakkoliv jsou tedy orchideje krásné a z biologického hlediska zajímavé, zasluhují si ochranu z jiného důvodu: jsou totiž především dobrým ukazatelem toho, zda a kde jsme si ještě dokázali zachovat kus bohaté přírody a zdravé krajiny.

Vojtěch Taraška