Díl dvaatřicátý: O lidech a žule na Jesenicku III

Publikováno 26. listopadu 2020

Vlivem značného progresivního celospolečenského vývoje a postupného houstnutí železniční sítě v druhé polovině 19. století rostl v rámci Rakouska-Uherska a Pruska počet odbytišť slezské žuly, nicméně aby slezský kamenoprůmysl mohl v silné konkurenci obstát, vyvstala potřeba skutečných odborníků znalých kamene. Již od 70. let předminulého století proto místní producenti a zastupitelé „lobbovali“ u Slezské zemské vlády za vznik kamenických škol – v Supíkovicích to měla být vzdělávací instituce zaměřující se na zpracování mramoru, v Žulové zase na žulu.

Přes obtíže se snahy o založení kamenické školy setkaly s úspěchem a 31. října 1881 vyrozuměla Slezská zemská vláda zastupitele Žulové o jejím zřízení. Slavnostní otevření Zemské odborné školy pro žulový průmysl v Žulové pak proběhlo o pět let později, 16. října 1886. Funkci ředitele vykonával až do roku 1913 Theodor Raab. Prostory za vlakovým nádražím poskytl vzdělávacím potřebám kamenický podnikatel Albert Förster (1832–1908). Po několika letech však místo přestalo vyhovovat a zemská vláda zároveň nebyla příliš nadšena z toho, že škola sídlí na pozemcích patřících jednomu z největších kamenických podnikatelů regionu. Vlivem těchto skutečností byl školní rok 1909/1910 zahájen v nové škole vystavěné dle biedermaieru.

Výrazného rozvoje se škole dostalo v době první republiky. Přestože se v roce 1925 hlavní budova elektrifikovala, souběžně se rozhodovalo o jejím zrušení (ze dvou škol měla setrvat pouze jedna). Nakonec se z důvodu odlišné specializace od tohoto záměru upustilo. V letech 1927–1928 byla škola vybavena moderními stroji, díky nimž si nadále udržela krok s dobovými moderními dovednostmi v oblasti zpracování kamene. Instituce si díky své vysoké úrovni držela i velmi dobrá hodnocení v odborných kruzích.

Významným zásahem do činnosti školy se stalo obsazení pohraničního území a druhá světová válka, která utlumila většinu zdejších provozů. V průběhu války se produkce omezila pouze na výrobky nutné pro válečné úsilí. Samotná škola pak pozastavila činnost v roce 1941 a z budov se postupně stávaly kasárny a lazaret pro německé vojáky. Po osvobození Československa v květnu 1945 vystřídal německé vojáky štáb Rudé armády a provizorní posádka čs. armády. V části budovy byla roku 1947 umístěna národní škola. Budoucnost odborné školy v Žulové byla ve hvězdách… Až do května 1949, kdy Krajský národní výbor v Olomouci rozhodl o jejím znovuotevření.

Pavel Žurek