Díl sedmatřicátý: Výstava o vodě a ledu pokračuje

Publikováno 3. prosince 2020

Stejně jako na vchodech ostatních institucí a firem, i na bráně Vodní tvrze, sídla výstavních prostor Vlastivědného muzea Jesenicka, visí cedulka s portrétem psa Covida a okřídleným nápisem „Tady hlídám já.“ V uplynulých dnech chvílemi tiše vrčel a cenil zuby, aby pak jindy vše bedlivě sledoval, s vážným výrazem lehce staženého obočí. Nakonec nabyl určitého klidu a rozhodl se nedočkavým návštěvníkům uvolnit vstup nejen do Vodní tvrze. Až kolem něj půjdete, nezkoušejte ho hladit. Pes Covid je ze své podstaty odtažitý a svou dvoumetrovou intimní zónu si nekompromisně hlídá. Znervózní pokaždé, když uvidí, jak lidé vytvářejí smečky, na ty opravdu vrčí. A také se rozzlobí, zakřeníte-li se na něj širokým úsměvem nebo na něj fouknete nosem. Inu, není to zrovna pes do party.

Jedním z důvodů, proč zavítat do útrob Vodní tvrze, je pokračující výstava „Bohatství vody a ledu“. Otevřeli jsme ji 23. září a po vynucené přestávce nyní pokračujeme. Raději nebudeme spekulovat o tom, do kdy bude k vidění, aby nám do odvážných úvah nezačal štěkat pes...

Výstava svým tematickým zaměřením pamatuje skoro na všechna sepjetí vody s krajinou a živou přírodou Jesenicka.

Na několika panelech se zabývá přetvářením krajiny účinky mrazu, vývojem říční sítě a pokrytím našeho regionu pevninským ledovcem. Ve vitrínách a na podstavcích jsou pak k vidění geologické vzorky, které k nám ledovec přivlekl ze severní Evropy. I tyto exponáty samotné odkazují na vodu, protože jsou mezi nimi zkameněliny korálů z útesu v prvohorním tropickém moři, přes půl druhé miliardy let staré zkamenělé dno jezera, o kterém jsme psali v listopadovém čísle měsíčníku Naše město. Nechybí ani zkameněliny mořských organizmů v pazourcích, např. mechovky vypadající jako síťky či kyjovité ostny ježovek. V jiné geologické sekci výstavy jsme samozřejmě nemohli opomenout stalagmity, stalaktity, sintrové záclony a brčka z jeskyň Jesenického krasu.

„Živá“ část výstavy se věnuje nejen vodním živočichům a rostlinám, ale také cenným mokřadním biotopům. Zvláštní pozornost je věnována Vidnavským mokřinám, jejichž prostředí se snaží přiblížit dioráma, které jsme nainstalovali podél stěny první z výstavních síní. Mezi svazky rákosu zde uvidíte vycpaniny (aby zazněla i nějaká odborná mluva, tak tedy správně dermoplastické preparáty) živočichů, kteří si v mokřadech libují. Vitrína pak ukazuje herbářově zpracované příklady zajímavých rostlin, zjištěných a nasbíraných během letošního botanického výzkumu (nejen) těchto dosud spíše opomíjených mokřadů. Zcela odlišné vodou utvořené biotopy reprezentují netopýry obývané jeskyně, dále panel věnovaný Velké kotlině, botanické pokladnici vytvořené sněhem a ledem, a panely zasvěcené rejvízskému rašeliništi. Aby byla výstava opravdu živá, můžete se pokochat masožravou rosnatkou či relaxovat sledováním hemžení říčních ryb v akváriu. Náhled do rostlinného mikrosvěta zprostředkovávají dva mikroskopy, pod nimiž lze na přiložených preparátech zkoumat krásnou architekturu obytných schránek rozsivek nebo strukturu rašeliníku.

Otevíráme dnes, tedy ve čtvrtek 3. prosince. Tak na viděnou!

Martin Hanáček a Vojtěch Taraška