Díl šestý: Z muzejního depozitáře. Smrtící válečné šipky

Publikováno 21. října 2020

V depozitu VMJ se nacházejí rovněž předměty, které si přiváželi přeživší vojáci z první světové války jako suvenýry. Někdy člověk žasne nad tím, co vše dokázali z bojišť přitáhnout, ať už je řeč o dělostřeleckých granátech skutečně velkých hmotností, či drobných, někdy až skoro neidentifikovatelných částí výzbroje různých armád. Jednou ze zvláštností, které jsou uloženy v depozitu VMJ (pracoviště Javorník), jsou dvě ocelové šipky, které se na začátku Velké války shazovaly z letadel na nepřátelská vojska. Přesnost asi nebyla nijak převratná, ale psychologický efekt musel být obrovský...

Poprvé se s touto zbraní setkáváme v knize francouzského průkopníka letectví Clémenta Adera L'Aviation Militaire, která vyšla v roce 1909. Ader v ní popisuje budoucí využití letadel ve vojenství, od průzkumu po bombardování nepřítele, a zmiňuje se taktéž o ocelových šipkách shazovaných ve velkém množství z letadel. Autor v knize popisuje tuto zbraň jako ocelový drát, na jednom konci tvarován do hrotu, druhá strana je pak kvůli stabilizaci zploštělá. Reálně se tato zbraň poprvé objevila v roce 1910, a, jak už to na světě chodí, autorství se přisuzuje jinému člověku – tehdejšímu podplukovníkovi dělostřelectva Gabrieli Bonovi. Možná snad právem, protože jeho šipky měly o poznání větší průměr, hmotnost a jejich konstrukční řešení se odlišovalo od Aderových. Jestli tuto původní myšlenku ukradl, či o ní nevěděl, se už dnes nedozvíme. Je však pravdou, že od té doby se tato zbraň nazývala „balle Bon“ či častěji „fléchettes“ (šipky). Poprvé se tento bojový prostředek představil v roce 1914 při domorodém povstání, které probíhalo v tehdejším francouzském protektorátu v Maroku. Proti povstání bylo dodáno i 300 kg ocelových šipek a účinek byl tehdy devastující, což překvapilo jak samotné Francouze, tak i Maročany.

Následně se zbraň osvědčila i na začátku Velké války, kdy vzniklo několik druhů šipek, dle výrobce a státu původu. Co se týká rozměrů, jejich délka se pohybovala v rozmezí 12 až 17 centimetrů a hmotnost od 20 do 30 gramů. Dopravovaly se v zásobnících o kapacitě 500 kusů, které se jednoduchým mechanismem v letadle spustily na nepřítele. Jejich cílem byly pochodové kolony a soustředění vojsk. Existují zkazky o tom, že šipka dokázala prorazit přilbici kavaleristy i s koněm a ještě cinkla o kámen. Zákeřnost této zbraně spočívala i v její nenápadnosti a i díky této vlastnosti ji vojáci začali nazývat „tichá smrt“. Její život však nebyl dlouhý, už po roce 1915 se s ní nesetkáváme, protože ji nahradila jiná a strašnější zbraň – letecká puma.

Jestliže se podíváme na letecké šipky, které jsou uloženy ve sbírkách VMJ, nevynikají jinými rozměry než jsou uvedené výše. U leteckých ocelových šipek př. č. 954/70 a inv. č. H 3570, H3571 jsou rozměry stejné: v – 12 cm; p – 0,8 cm a h – 22 gramů. A tak i u nás najdete tyto malé, vlastně docela nenápadné věcičky, které však rozsévaly strach a smrt.

Milan Rychlý