Díl čtvrtý: Tajemství zpoza dveří šatní skříně

Publikováno 26. března 2020

Sbírkové předměty jsou někdy schopny hovořit novými poznatky i přes propast několika staletí. Někdy je třeba nechat je „rozmluvit“ systematickým zkoumáním samotného objektu, výzkumem dokumentů apod., jindy začnout vyprávět samy. Podobný případ se odehrál při loňském stěhování muzejních depozitářů. Když byla z Vodní tvrze snášena rokoková skříň, uvolnil se zámek dveří a z vnitřku vykoukl arch papíru.

Dokument sepsal roku 1911 Franz Mittman, ředitel měšťanské školy v Bernarticích, jenž nás seznamuje s osudy zmíněného kusu nábytku. Skříň měl získat, soudě dle podobného příjmení, jeho předek Johann Amand Mittmann, majitel statku č. 97 v Javorníku-Vsi (při dnešní Havlíčkově ulici). Mittmann se měl podílet na budování přístavby zámku Jánský Vrch, za což obdržel zmíněnou skříň jako splátku platby od majitele zámku. Tím byl vratislavský biskup a říšský kníže Josef Kristián Hohenlohe (1795–1817). Dle nalezeného záznamu je však nábytek ještě starší a měl pocházet z doby předchůdců Hohenloheho na biskupském a knížecím stolci – Filipa Gottharda Schaffgotsche (1747–1795), či dokonce hraběte Filipa Ludvíka Sinzendorfa (1732–1747). Právě za vlády obou biskupů došlo k rozdělení slezského území mezi Rakousko a Prusko, přičemž hranice procházela jak skrze jejich diecézi, tak rovněž niským knížectvím, které vratislavský biskup spravoval z pozice knížete. Jánský Vrch se stal v té době správním sídlem pro rakouskou část biskupství a za Schaffgotsche představoval významné kulturní centrum (na jeho dvoře působil věhlasný skladatel Karl Dietters z Dittersdorfu).

Rokoková skříň, dříve patrně určená pro reprezentativní prostory zámku, se dědila v rolnické rodině Mittmanů a později byla darována do muzea jako doklad starého slezského nábytkářství. Její cennost je navíc zvýrazněna skutečností, že vzhledem k požáru zámku v 1852 je jedním z mála dochovaných svědectví původního vybavení.

Jan Petrásek