Botanická exkurze Kytičky osady Hraničky

Sraz účastníků, jichž se dostavilo něco přes dvě desítky, byl na konečné autobusu v Nových Vilémovicích. Ti, kdo skutečně využili veřejné dopravy, však botanizovali již během přestupu v Uhelné, za což byli odměněni pohledem na bohatě kvetoucí porosty pryskyřníku štítnatého (Ranunculus peltatus) na Lánském potoce. Vlastní exkurzi jsme pak zahájili tradičně průzkumem květeny intravilánu Nových Vilémovic, kde jsme zaznamenali mj. zplanělé exoty zvěšinec zední (Cymbalaria muralis) a rozchodník španělský (Sedum hispanicum), avšak oku nejvíce lahodily rozkvétající lilie zlatohlavé (Lilium martagon).

Následně jsme se turistickým tempem přehoupli přes sedlo pod vrchem Roveň a otevřela se před námi luční enkláva Hraniček. Na místě zaniklé osady, jež v době největšího rozkvětu sestávala z více než čtyř desítek stavení, se nyní nacházejí „jen“ rozlehlé, druhově bohaté mezofilní a mokřadní louky. V centrální části Hraniček se zachoval rybník, jehož břehy bujně porůstá puškvorec obecný (Acorus calamus) a pryskyřník plamének (Ranunculus flammula). Nad rybníkem se dokonce třepotalo pár desítek chomáčů suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium). Oblíbenou atrakcí každé exkurze pro veřejnost jsou orchideje, z nichž jsme viděli prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a hybridní vemeníky (Platanthera bifolia × chlorantha). Všudypřítomnou památkou na sudetoněmecké obyvatelstvo a zároveň rostlinou půvabnou pro více smyslů pak byla čechřice vonná (Myrrhis odorata).

Žár paprsků tropického slunce, vší silou dopadajících na hlavy účastníků, po několika hodinách botanizování utlumil žádostivost exkurzní skupiny pokračovat ve vytyčené trase údolím Vojtovického potoka. Z Hraniček jsme se tedy navrátili nejkratší cestou do výchozího bodu, kde jsme se svorně naskládali do aut a zbaběle ponechali zbylou část exkurzní trasy neprobádanou.

Text: Vojtěch Taraška

Text převzat z webu MSP ČBS

Další fotografie na foru Rajce.net (foto. Kreisinger)